Film Tobruk v českých kinech

Film Tobruk režiséra Václava Marhoula přináší napětí i sílu prožitku z bojů v poušti severoafrické Libye za 2. světové války.

Jsou dva druhy válečných filmů. Prvním je filmový popis dané historické události, která událost zobrazuje jen svým vnějškem, svojí formou a spíše rezignuje na jednotlivé životní osudy vojáků, kteří se jí účastnili. Druhou možností, a tou je právě film Tobruk, je postižení niterných pocitů lidí, kteří se dostali do vypjaté situace. Historie, v tomto případě nasazení Československého pěšího praporu 11 - Východního na podzim roku 1941 do obrany Tobruku proti italským a německým vojskům, hraje jen úlohu rámce pro individuální osud. Dobrý válečný film je dobrým teprve tehdy, pokud se mu podaří přiblížit divákovi člověka zmítaného proudem, kdy je sám, nemá se čeho chytit a neumí se s tím vypořádat.

Po parodickém Mazaném Filipovi natočil Václav Marhoul válečné drama Tobruk, které v září 2008 vstoupilo do našich kin. Inspiraci pro svůj film našel scenárista, režisér a producent v knize Stephena Cranea Rudý odznak odvahy. Marhoulův scénář však není klasickou adaptací této knihy, ale použil z ní základní myšlenku, že mezi hrdinstvím a zbabělstvím je velmi tenká linie. Měsíce strávil studiem materiálů v archivech a rozhovory s pamětníky. Svůj filmový příběh situoval do podzimu roku 1941, kdy byli do obleženého Tobruku v severoafrické Lybii odveleni vojáci 11. východního československého praporu. Působilo tam asi šest set padesát Čechů a Slováků, z nichž skoro polovina byla židovského původu, a antisemitské nálady nebyly nijak výjimečné. Mezi jeho příslušníky je i mladý voják Jiří Pospíchal. Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí. To vše si u něj vybírá svoji krutou daň, kterou umí vyměřit jen válka.

A jak film Tobruk vznikal? V červnu 2004 Václav Marhoul začíná psát první verzi literárního scénáře. V listopadu 2004 režisér Václav Marhoul společně s architektem Janem Vlasákem vyrážejí do libyjského Tobruku na první obhlídky. V roce 2005 probíhají obhlídky v Egyptě a Sýrii. V prosinci 2005 Václav Marhoul oznamuje na první tiskové konferenci: „V květnu příštího roku bych chtěl začít natáčet film Tobruk. Víc než válečný film to bude vztahové drama, jehož principem bude velmi tenká linie mezi hrdinstvím a zbabělostí. Účast Čechů a Slováků za druhé světové války v severní Africe je poměrně málo známou kapitolou české vojenské historie. Rovněž v dějinách české kinematografie jde o projekt ojedinělý..." V květnu 2006 scénář k filmu Tobruk vítězí v českém kole americké soutěže Hartley-Merrill Prize, která vznikla za přispění Roberta Redforda a Nikity Michalkova pro začínající evropské filmové scenáristy. V roce 2006 pokračují obhlídky, tentokrát v Tunisku a Maroku. V listopad 2006 jsou podepsány zásadní smlouvy s partnery. Václav Marhoul tehdy řekl: „Zatím jsem dal dohromady zhruba polovinu ze šedesátimilionového rozpočtu filmu. V této částce je i jeden milion, který mi schválila Rada Státního fondu kinematografie. Ještě nevím, jestli s natáčením začneme na jaře, nebo na podzim příštího roku." V lednu 2007 Česká televize vstupuje jako koprodukční partner do projektu. „Je to největší částka, kterou ČT do českého filmového projektu kdy vložila," řekl producent ČT Jaroslav Kučera. Tobruk je na 57. Berlinale vybrán mezi prestižní stovku evropských filmových projektů. V březnu 2007, po finálních obhlídkách v Tunisku, které je vybráno jako místo natáčení, a po dopsání sedmé verze literárního scénáře, rozpočet filmu dvojnásobně překračuje průměrné náklady na výrobu běžného českého filmu. Rozhodně také proto, že se z odhadovaných šedesáti filmovacích dnů musí padesát natočit přímo v tuniské poušti. V dubnu 2007 Václav Marhoul oznamuje začátek natáčení, a to v září roku 2007. Na tiskové konferenci v klubu MAT říká: „Vedle studia historických materiálů jsem i kontaktoval pamětníky bojů u Tobruku a ptal se jich na věci, které nelze najít v žádné encyklopedii." V zásadě je také jasné herecké obsazení: Jan Meduna, Petr Vaněk, Robert Nebřenský, Matěj Hádek, Andrej Polák, Kryštof Rímský, Martin Nahálka, Michal Novotný, Radim Fiala, Petr Stach, Petr Lněnička, Matúš Krátky a Petr Halberstadt. Ale protože žádný z nich nebyl na vojně, chystá pro ně režisér vojenský výcvik. Důvod? „Je to příprava na práci v poušti, která může nepřipraveného člověka úplně odrovnat," říká Marhoul. „Po celou dobu ve Vyškově budeme bydlet ve stanech, bez mobilů, bez spojení s vnějším světem, bez komfortu teplé vody. Nasimulujeme podmínky, jaké měli tehdy českoslovenští vojáci." Poprvé se také objevuje přesné datum úvodní klapky, 2. září 2007. A další informace, že film bude stát o 20 milionů víc, tedy celkově 80. Svou finanční podporu potvrzuje Ministerstvo obrany ČR v čele s ministryní Parkanovou. V květnu 2007 začíná v přípravném realizačním štábu pracovat jako odborný poradce Stanislav Hnělička, pětaosmdesátiletý plukovník ve výslužbě, který bojoval u Tobruku. V červenci 2007 ve vojenském prostoru nedaleko Vyškova na Moravě začíná 16. července „ostrý výcvik" na Tobruk. Nejdříve pořadová cvičení, lekce z vojenské historie, ale pak každý den stále náročnější a náročnější fyzická námaha v terénu, ve dne v noci... V pátek 24. srpna 2007 před půlnocí se třináct herců v čele s Václavem Marhoulem loučí se svými příbuznými a přáteli a společně nasedají do letadla směr Tunisko. V poušti je čeká pod vedením plukovníka Karla Klinovského další týdenní výcvikový kurs. První klapka padne 2. září v osm ráno ve vesnici Es Sabria. Odlehlá část tuniského regionu Douz se proměňuje ve výcvikové středisko 11. Československého praporu. Ve dne teplota dosahuje v průměru 47°C, rekord padá 12. září, kdy teplota ve stínu vystoupí na rekordních 52,9 stupňů. Herce trápí průjmy, sem tam škorpióni, vyskytly se dokonce i písečné zmije. Každý sedmý den odjíždějí herci na jednodenní pobyt na hotel, ve kterém je ubytovaný celý štáb. V pátek 21. září se celý realizační štáb přesouvá do hlavní lokace, pohoří Jebel Tebaga, kde se odehrává nejpodstatnější část filmového příběhu. Zde se realizují všechny „bojové" scény. V říjnu 2007 tuniští komparsisté díky ramadánu sem tam kolabují kvůli nedostatečnému pitnému režimu. V den výročí vzniku samostatné Československé republiky a státního svátku České republiky dostává na slavnostním večeru na Pražském hradě veterán od Tobruku plukovník Stanislav Hnělička vysoké státní vyznamenání, Řád Bílého lva. 2. listopadu se Marhoulův štáb vrací do Čech. Václav Marhoul o filmu oznámil: „Točili jsme na pěti různých místech. Es Sabria, El Faouar, Kebili, Jebel Tebaga a Djerba. První tři týdny jsme točili v Sabrii, kde jsme natočili 36 minut čisté stopáže filmu. To reprezentuje 715 klapek, 264 záběrů a 68 obrazů. Koncem září jsme se přesunuli na hlavní natáčecí místo, kterým bylo pohoří Jebel Tebaga, kde se simulovala frontová linie u Tobruku. Tam jsme natočili 52 čistých minut, vytočili přes 22 tisíc metrů materiálu, klapek bylo 1 258, záběrů 530 a obrazů 134." Trikové podklady pro obraz vylodění v Tobruku se točily 20. listopadu na Slapech, kde také padla jubilejní dvoutisící klapka. Všechny interiérové scény začaly vznikat 23. listopadu v hostivařských ateliérech. Posledním natáčecím dnem pak byl pátek 30. listopadu. Václav Marhoul se střihačem Luďkem Hudcem nastupují 3. prosince do střižny. V únoru 2008 se rozhoduje o složení hudby, která má doprovázet film Tobruk. Má zájem 26 hudebních skladatelů. 19. března byl ukončen hrubý sestřih filmu a začínají se vyrábět triky ve 2D. V dubnu 2008 americký skladatel Richard Horowitz a iránská skladatelka a vokalistka Sussan Deyhim tvoří hudbu k filmu. V květnu 2008 se pracuje na výrobě triků ve 3D. Je sestřižen a ozvučena krátká upoutávka, která trvá jednu minutu a na plátnech kin je k vidění od začátku června. Kameraman Vladimír Smutný pracuje na finální úpravě barevnosti filmu. V červnu 2008 probíhají hlavní dokončovací práce na filmu i dokončovací práce na tzv. Filmu o filmu. V červenci probíhá závěrečný mix filmu, tzv. závěrečný barevný grading obrazu, je hotový finální střih ukázky a finální zvukový mix. Po slovenských premiérách, od 28. srpna do 6. září, vstupuje od čtvrtka 11. září 2008 celovečerní film Tobruk do českých kin.

Prozradíme i další perličky z filmu:
Při přípravách a obhlídkách štáb navštívil celkem 5 arabských zemí v pořadí Libye, Egypt, Sýrie, Tunisko a Maroko. Celkem při tom nacestoval 12 700 kilometrů.
Historická technika byla přepravena do Tuniska námořní dopravou přes Hamburg, průliv La Manche, Gibraltar a Středozemní moře.
Na natáčení do Tuniska bylo dovezeno 600 kusů střel, 8 000 nábojů, 64 střelných zbraní (31 originálů a 33 replik) a 48 bajonetů. Z místních zdrojů bylo použito 75 kg výbušniny.
V průběhu natáčení se v poušti vypilo vody za 220 000,- Kč.
Na filmu pracovalo dohromady v produkčním a postprodukčním štábu 322 lidí.
Tobruk je prvním českým filmem zpracovaným v rozlišení 4K.
Při natáčení bylo naexponováno 35 kilometrů a 130 metrů filmového negativu.
Počet triků ve filmu je 405 z pěti set záběrů.
Film má 1 450 střihů.
Poprvé v historii českého filmu odjela profesionální přenosná střižna přímo na plac a film se částečně stříhal už během natáčení, aby hrubý střih mohl ještě ovlivnit celkové pojetí filmu při jeho realizaci v Tunisku.

V následujícíh článcích si můžete přečíst rozhovory s hercem Petrem Vaňkem a Robertem Nebřenským a s režisérem Václavem Marhoulem.