Do liberecké zoo dorazili dva noví irbisi

Skupina libereckých irbisů, tedy levhartů sněžných Uncia uncia, se rozrostla na čtyři kusy.

Autor: Aleš Gola
Levhart sněžnýSkupina libereckých irbisů, tedy levhartů sněžných, (Uncia uncia) se rozrostla na čtyři kusy. Ke stávajícímu, už starému páru totiž přibyl další samec a samice, kteří jsou sourozenci narození roku 2007 v Zoo Jihlava. Zatímco samice bude pod Ještědem jen v deponaci a stráví tu jen kratší dobu, samec bude do budoucna zárodkem nového libereckého chovného páru. Chovatelé mu tak začnou co nejdříve shánět vhodnou samici, aby se chov irbise v Zoo Liberec znovu dočkal mláďat.

Liberecká zoo byla první zahradou v České republice, které se podařilo v roce 1990 v zajetí irbise rozmnožit. Naposledy mláďata zoo v Liberci úspěšně odchovala v roce 2001. Stávající pár Jelena a Lord je totiž ve věku 17 a 13 let pro rozmnožování už příliš starý. Irbis je zapojen do Evropského záchovného programu EEP pro chov ohrožených druhů světové fauny.

A co víme o irbisech? Obývají vysokohorské oblasti střední Asie a vyskytují se až do nadmořské výšky 6000 metrů. Řadí se mezi ohrožené druhy, a to kvůli kožešinovému pytláctví a rozšiřování pastvin se jejich počty snížily na 4500 - 7000 volně žijících jedinců. Právě díky husté a dlouhé srsti, dosahující až 6 cm, dokáží udržovat dostatečnou tělesnou teplotu i ve velkých výškách. Srst je světle zbarvena v barvě bílé až šedé, s černými skvrnami. Ocas téměř dosahuje délky těla a slouží irbisovi jako šála. Při ulehnutí se jím zvíře obalí, a je tak chráněno proti zimě. Aktivními se irbisové stávají s příchodem noci, kdy se vydávají na lov. Jejich kořistí obvykle jsou nahuři, kozorožci, takini, divoké ovce, kozy šrouborohé, divoká prasata nebo jeleni. Při nedostatku potravy nepohrdnou ani hraboši, zajíci, opicemi, svišti nebo kurovitými ptáky.