Není povolání jako povolání

Každý se někdy utne, ale hlavně když si lidé rozumí.

Jeden můj známý, Karel z Brna, si koupil chaloupku nedaleko Jevíčka na Svitavsku. Po vyřízení nezbytných formalit se snažil sehnat nezbytný nábytek pomocí inzerátů a odvézt jej z Brna na chaloupku. Jeho stará Škoda 120 sice těžce, ale přeci jen zvládala naložený vozík. Auto má na plyn a tak se často stavoval natankovat u jedné čerpací stanice na Blanensku. S panem čerpadlářem vždy prohodil pár slov.
Jednou se také během rozhovoru dostali na téma zaměstnanost v regionu. Pan čerpadlář si posteskl, že do svých padesáti let dělal mistra ve zdejší továrně a netušil, že skončí tady a máchl paží směrem k čerpačce. Karel chtěl trochu zmírnit jeho smutek a tak prohodil, že on také jako bývalý zemědělský inženýr netušil, že bude dělat tohle a máchl paží směrem do auta, kde si trůnila jeho policejní čepice. Pan čerpadlář se pak se slovy "to máš blbý, to máš blbý" s Karlem rozloučil. Karel si pomyslel, že asi nemá rád policajty a věc pustil z hlavy.
Po čase, kdy Karel opět potřeboval natankovat, se s panem čerpadlářem opět setkali. Ten však nebyl sám, u čerpadla mu pomáhala sličná dívka se kterou se Karel dal do řeči. Během řeči pak dívce na sebe prozradil, že je policejním důstojníkem dopravní služby. Když to pan čerpadlář slyšel, prohodil, "to sem teda podělal". Na dotaz, co že měl pokazit, pan čerpadlář vyprávěl, jak onehdy seděli v hospodě s chlapama a nadávali, jak je ten život teď těžký. On je však zarazil, že jsou i horší případy, že zná jednoho bývalého zemědělského inženýra a ten se teď musí živit prodejem čepic!!!